Orbis pictus – poselství

Je to zvláštní. Mám pocit, že při psaní tohoto textu jsem byl pouhým zprostředkovatelem…

Už pár tisíc let tesá mi můj epitaf
kyvadlo lidských dějin.
Tne a pak se ztrácí,
zneuctěná minulost
zas historii vrací.

Krásná sluneční galaxie,
tajemství úmluvy
ukrývá oku zla.
Života symbol,
lásky, útrap zklamání,
planetu, kde víra žije,
každý tam má své poslání. 

Víra a láska
odvalila ten kámen
z hrobu, kde zůstal vzkaz.
Poslové dobrých zpráv,
ať slunce dál vám svítí,
vždyť byl jsem jeden z vás.

Život je velký představení,
a modrá planeta
má stále plnej sál.
Tak prosím vstupte!
Hloupí ať hledaj loňský sníh,
Zvídaví odkaz slov a vět.

Život je příběh, žal i smích. 
Šťastnou jde cestou,
kdo svoji víru hledá,
svobodný v poznání.
Na faleš proroků,
co uctívaj jen sebe,
si věčnost nevzpomene.

Věřte mi, lidé, přišel už čas
pokorně úctu vzdát
básníkům prokletým,
symbolům víry.

Já přijdu později.
Mé poselství není mýtus:
Odpustil jsem, odpouštějte!  

S láskou a nadějí,
Váš Ježíš Kristus