Podraz

Fantastické kamarádství
z ideálů vzchází,
užívá si světa krás.
Než mu lidské prokletí
do zad kudlu vrazí.

Do otroctví vlastní vášně
bez citu jde všechno snáz.
Ve stínu tmy pýcha káže,
kráse žití láme vaz.
Pod kopyty stáda smutku
rozdupaná krásná tvář.
Mizí hraná svatozář.
Úplněk zla zavřel snář,
R: Kdo uctívá, miluje na světě jen sebe,
kdo slepý je, ač vidí!
Ten za hlavu štěstí háže,
jak zrcadlo odráží
plno krásných vzpomínek, co se za něj stydí!
Lidským jedem tvoje skutky
otrávily svědomí.
Černá kúra mozková,
padla do bezvědomí.
Nenávisti poluce
štěstí bahnem zalila.
Tvá duše lží opilá,
signál tísně vysílá.
R: Kdo uctívá, miluje na světě jen sebe,
kdo slepý je, ač vidí!
Ten za hlavu štěstí háže,
jak zrcadlo odráží
plno krásných vzpomínek, co se za něj stydí!

Jednou budeš tázán, proč jsi tady byl?
Kde se vzal ten smutek, měl jsi dobrý cíl?

Kamaráde z knihy ztrát, 
kdo by se chtěl s tebou smát?
Když jsi lásku na kříž přibil,
tam kde visel ten,
co odpustit ti slíbil.