Dopitá

Pan Dopita zase na mol,
chytá balanc, samej blábol.
Rekre víska Borová,
U Škopka se zavírá.

Potácí se směrem Svratka,
černým lesem domů zkratka.
Pustá Rybná jeho cíl,
vzdálená je jen pár mil.

R: Ruší noc oplzlej zpěv,
s pánem lesa cloumá hněv.
Zločin stíhá krutej trest.
Pomsta šokem – exhibice,
vynucená prohibice.

Noc o zimním slunovratu,
na rozcestí U Vejvratu.
Na Dopitu padá děs,
temný síly maj tu ples!

Strašný zvuky, hrůza, běda,
zažil to už jeho děda.
Když s ním tady smejkal,
jednou v noci hejkal!

R: Ruší noc oplzlej zpěv,
s pánem lesa cloumá hněv.
Zločin stíhá krutej trest.
Pomsta šokem – exhibice,
vynucená prohibice.

Rudý voči, strašná tlama,
vožil pažit pod nohama.
Fousy po zem a ten puch,
to je hejkal, lesní duch!

Rázem po něm sajrajt stejkal,
kalhoty měl samej vejkal.
Nezávislej Dopita
strašná píseń dopitá.

1/2R: Pomsta šokem – exhibice,
vynucená prohibice.
Léčí játra, čistí plíce.

Vyprávět by moh i děd,
kdyby nebyl dávno deth!
Jak dal chlastu sbohem,
Dopita, ten bohém!

Tento text vznikl na počest milované obci Pustá Rybná.
Skutečnost, že se osobní setkání hlavního hrdiny s hejkalem odehrálo u zátočiny mezi Blatinou a Pustou Rybnou je nevyvratitelná, avšak popis příběhu se může v drobných detailech lišit. Za to se autor textu potomkům hlavních postav omlouvá. 
Vít Fajmon 2015