Dítě času
- Vznáší se nad tělem ve stavu beztíže,
dívá se na sebe jenom tak v negližé.
Ta duše zjizvená, prosycená zlostí
tělu když poctu vzdá, navždy ho opustí.
Vlny nenávisti, břehy moře čistí.
R: Nohy těžký neposlouchaj
voči křičej hrůzou
anonymní dítě času
už nevydá hlásku
srdce na sůl proměněný II. HLAS: Utopili lásku!
- Vznáší se nad sebou s obrovským hořem.
Nad torzem života vydaným mořem.
Bublina prázdnoty, spálený hodnoty,
od jihu na sever, invaze strachu,
slunce se ukrejvá ve hvězdným prachu.
R: nohy těžký neposlouchaj
voči křičej hrůzou
anonymní dítě času
už nevydá hlásku
srdce na sůl proměněný II. HLAS: Utopili lásku!
- Na týhle planetě osud se neplete.
Smutně a bezmocně končí pouť dítěte.
Převtělením víry do ohně a síry,
symbolů prokletí, minulých století,
nevinnou obětí, svobody v zajetí.