Bílá královna

Byla krásná, senzační,
než se zlu poddala.
Pro falešné mámení,
dealerovi z pekla,
svou duši upsala. Smrt se smála.

Roky těžkejch úletů,
rej ďábelských masek,
noční můry, hroby snů,
duše plná vrásek.
Naději už ztratila,
čas by ráda vrátila,
proč život tak utek?
Zoufalství a smutek.

Podlehla už klamu slasti,
Vzdala se i světa krás.
Cesta končí nad propastí,
sny a touhy vzal už ďas.
Próóóóč?!!!?
Není cesty zpátky!
Próóóóóóóč?!!!!!!!?
Ty vyhaslý oči,
Tak zoufale křičí!!!
Próóóóóóóóóóóóč?!!!!!!!!!!!

Umělej smích zní jak pláč,
roní slzy slané.
Co se má stát, stane se.
Sbohem bílá královno,
srdce rozervané.
Vše je marné.

První lásky prožívat,
být zas holka malá,
peklu život nedlužit,
to by si tak přála.
Na kostele zvony zní,
je čas Vánoc, zrození,
ona účty skládá.
Odchází tak mladá.

Please select facebook feed.