Poselství

POSELSTVÍ SLAVNÝCH

„Vždycky se budou rodit lidé dobří a zlí. A vždycky se najde mezi těmi takzvanými chytráky někdo, kdo se vyšplhá po zádech těch druhých a chopí se moci.

A tamti ostatní ho slepě následují. Přesto věřím, že se ubráníme, že těch dobrých je vždy většina“.

Alois Hlavatý (*1906 +2001)

V komunisty vykonstruovaném procesu (r. 1950) mu byl navržený trest smrti změněn na doživotí.

Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe.

Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál; kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění.

I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.

Úryvky z textu Karla Čapka – Od člověka k člověku (1938)

Neodporovati zlu? Odporuj zlu, nebo bys mu pomáhal! Budiž zlo trestáno, aby se nestalo pánem světa.

Karel Čapek

Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným…

My, demokraté a humanisté, se rozhodujeme, že se nebudeme ostýchat před zrakem historie. Uchováváme onen odkaz, který Evropa pomalu pěstovala a vybrušovala: úctu k lidskému životu.
Ferdinand Peroutka
1934

ZAMYSLI SE KAPKU, NAD
SLOVY BRATŘÍ ČAPKŮ

Není to náhoda, že každý násilný režim se obrací v první řadě proti svobodné inteligenci, že zuřivě potlačuje tu vnitřní světovost, ten boží dar univerzality, že násilně omezuje čili usměrňuje ducha: jednomu národu, jednomu systému, jednomu sobectví budeš sloužiti, nebo tě vykopneme botou okovanou.
Karel Čapek

T. G. Masaryk

Člověk musí bojovat proti takovému zlu, na které zrovna stačí.

Jan Palach

Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.

Václav Havel

MÉ POSELSTVÍ

zde klikni:

ZDE DOMOV MŮJ

Tento obraz jsem kdysi jako študent namaloval svému zbožnému dědečkovi Josefovi k narozeninám.
Moc si jej cenil. Proto visel na čestném místě, nad jeho “písmáckým stolem” (více na : www.apely.cz Poselství- Odkaz mých předků).
Po požáru u dědiců dědovy nemovitosti jsem byl přesvědčen že obraz shořel.
Nedávno mi jej, k mému překvapení, jeden z potomků dědiců přinesl s odkazem, že u autora bude na správném místě.
Jak jsem znal dědečka, myslím si, že v tom má prsty …
VF

C T N O S T
Byl jsem kdysi krásný strom,
než do mě udeřil hrom.
Život rychle uteče …
Vzpomeň na mě člověče.
Postůj chvíli s vděčností,
skloň hlavu před věčností!
Vždyť jsi tady jenom chvíli
“páne tvorstva” plný síly …
Když ti osud přetne žíly,
nedorazíš nikdy k cíli!
Než si špatnou cestu,
vezmeš za nevěstu,
poradím ti jednu ctnost:
“Žij i druhým pro radost!”
VF
12/2024
Pustá Rybná, Damašek,
potok Hlučál.
Chvíli jsem tam postál …

Od malička mě fascinovaly hřbitovy. Hroby, ukrývající tragické osudy malých dětí, mladých lidí, otců, matek, dědečků a babiček…
Za jejich tvářemi jsem vždy hledal jehich osudy.
Proč nemohli žít déle?
Dnes, když jsem se rozjímajíc o pomíjivosti lidské, vracel od hrobu svých rodičů v Pusté Rybné, spatřil jsem padat hvězdu …
Padala tiše a připomínala smutnou realitu současnosti …
Tak nějak možná vypadá raketa agresora z pohledu svých budoucích obětí …
Proč ve 21. století ještě mezi námi žijí lidé, fascinovaní diktátory, vražděním nevinných malých dětí, mladých lidí, otců, matek, dedů a babiček …
Zapálí jim jednou někdo svíčku?
Budou jednou vůbec mít svůj vlastní hrob a úctu bližních?
VF 2024

SPOKOJENÉ DÍTĚ
Je tak božské sledovat
spokojené dítě …
Mít ten krásný pocit,
že samou láskou sní tě!
Se slůvky si hrát
pro ten čistý cit …
S anděly se smát,
šťasten být a snít …
Že jednou bude vzpomínat.
Že stojí za to žít …
VF

DOPIS JEŽÍŠKOVI

Má za sebou 1. třídu,
nezná lež, válku a bídu …
Prosím za něj Ježíšku:
“Dej, ať nenávist a lidská zlost
nevezme mu budoucnost.”
VF

Kdysi jsem vytvořil tuto olejomalbu …
Konfuciovi tímto děkuji za její nový rozměr …

Děti Pusté Rybné

Děti když ve světě,

někdy se ztratí …

Do Rybné po létech,

rády se vrátí.

Daly jim sudičky,

kamenné Perníčky,

na nebi sluníčko

a jasné hvězdičky.

Cestičkou k domovu,

jdou život celičký,

vzpomínaj na dobu,

když byly maličký …

I já až ve světě

všechno se dozvím,

přijdu tou cestičkou,

všechno vám povím!

Vít Fajmon 05/2022

Ani za milion, ani na chvilku se nevzdám odkazu svých předků:

HŘBITOVNÍ RŮŽE

Vyjímá se, rostouc z hrobu
dívky do něj vložené.
Její krásu, div se světe,
nasává z ní od kořene …
Co rok voní a jak kvete!

Ruší růže klid a ticho,
lidé závisti a zloby,
jen falešně truchlící …
Svědomí své mezi hroby
ve svících tu škvařící.

Opustila tenhle svět,
dívka, sotva dospěla,
krásná, jako růže květ …
Lásky málo užila!
Milý její, dnes už kmet.

Když smrt lásku rozdělila,
krásu svou a snad i duši
dívka kvítku přidala …
Aby, až půjde tou cestou za zdí, milého růží zvítala!

Snad za tuhle lásku za hrob
se i svatí přimluvili.
Čas, ten rány zhojí …
Co zlí lidé rozdělili,
věčnost opět spojí!

VF 11/23

Rybnou já mám rád

Říkají mi Šimon,

prej mě přines čáp.

Ale já vím svý,

tak se musím smát.

S dědečkem a babičkou

mám moc dobrý vztahy.

Rybnou? Tu já miluju!

Jezdím sem až z Prahy.

Mezi skřítky na polici,

než mě škola zavolá,

musím získat k Polednici

rybenskýho hejkala.

A nakonec zprávu tajnou,

ale nesmíte se smát.

Holku mám moc krásnou …

Budu si ji brát!

Vít Fajmon

vnoučkovi Šimonovi (5 let) a “Rodákům 2022 v PR”.

V Á N O Č N Í S E N

Vrátit čas jen chvíli zpět
jako dítě vidět svět.
Dělat, co se nemůže,
vymést všechny kaluže.
Snít tak aspoň jeden den,
ten ztracenej, krásnej sen!
Přál bych si tak moc,
polibek na dobrou noc!
Být zas malíř maličký,
co nemusí vzpomínat
na dědy a babičky,
na táty i mámy,
na ty, co už nejsou mezi námi …
Mít tak jen pár let,
jako dnes znát svět!
do psaníčka Ježíškovi,
vložil bych pár vět:
“Dej Vánoce ve štěstí,
lidem dobré vůle,
zdraví, lásku s radostí
… a dodej jim víru!”
p.s. “Ještě kapra bez kostí …
… a svět ať žije v míru !”

21/12/23 VF

POVODEŇ

Když navštíví tě nepřízeň,
štěstí se ti staví zády,
plot si vzala povodeň,
není to věc vlády.
Nekřič: “Odstup Fialo!”
Nekňuč s lůzy stády!
Vždyť se tolik nestalo …
Nauč makat mladý!

VF 09/23

R O H Á Č
Vlítlo mi to do vlasů,
když jsem šel od Pinkasů …
Brouka v hlavě jsem se bál,
jak kůl v plotě jsem tam stál.
Pak jsme dlouho kecali,
hnědou svoloč tepali.
A že smutno Čechům bude,
když zas pustěj k moci rudé!
Za pravdou dál abych stál,
tuhle zemi miloval.
Než se se mnou rozžehnal,
řek mi že je Roháč z Dubé,
co za svou vlast život dal …
Na závěr vám musím říci,
s broukem v hlavě šel jsem dál,
hlasitě s ním notoval:
“Ktož jsú boží bojovníci”…
VF

VRUBOUN
Pro exkrement
v říši hmyzu
žije vzácný vruboun.
Mezi lidmi vzývá lejna
pouze českej blboun
VF

JARNÍ ROMANCE.
V duši už zas láska hárá,
cítí totiž příchod jara …
Důkazem je žabák Mára
v mém zahradním jezírku!
Po roce mu zase stará
nastavila štěrbinku …
VF

Dopitá

(humorný, hudební, scifi text o Rybné, pro Rybnou)

Pan Dopita zase na mol,

chytá balanc, samej blábol.

Rekre víska Borová,

U Škopka se zavírá.

Potácí se směrem Svratka,

černým lesem domů zkratka.

Pustá Rybná jeho cíl,

vzdálená je jen pár mil.

Ruší noc oplzlej zpěv,

pánem lesa cloumá hněv.

Zločin stíhá krutej trest:

Pomsta šokem – exhibice,

vynucená prohibice.

Noc o zimním slunovratu,

na rozcestí u vejvratu.

Na Dopitu padá děs,

temný síly maj tu ples!

Strašný zvuky, hrůza, běda,

zažil to už jeho děda.

Když s ním tady smejkal,

jednou v noci hejkal!

Ruší noc oplzlej zpěv,

pánem lesa cloumá hněv.

Zločin stíhá krutej trest:

Pomsta šokem – exhibice,

vynucená prohibice.

Rudý voči, strašná tlama,

vožil pažit pod nohama.

Fousy po zem a ten puch,

to je hejkal, lesní duch!

Rázem po něm sajrajt stejkal,

kalhoty měl samej vejkal.

Nezávislej Dopita,

strašná píseń dopitá.

Pomsta šokem – exhibice,

vynucená prohibice,

léčí játra, čistí plíce.

Vyprávět by moh i děd,

kdyby nebyl dávno deth …

Jak dal chlastu sbohem,

Dopita, ten bohém!

Text vznikl na počest milované obci Pustá Rybná.

Skutečnost, že se osobní setkání hlavního hrdiny s hejkalem odehrálo u zátočiny mezi Blatinou a Pustou Rybnou je nevyvratitelná, popis příběhu se může v drobných detailech lišit.

Důkazy, že oním hlavním hrdinou byl pan Dopita, však bohužel neexistují.

Vít Fajmon 2015

ODKAZ MÝCH PŘEDKŮ

Jozef Fajmon (*1923 – 2014)

Můj otec – stavitel a expert na ražbu tunelů na dopravních a vodních stavbách.

Jozef Fajmon – portrét od ak. mal. Fenvéše.

Lidový řezbář

Dlouhý Široký a Bistrozraký

Můj děda

Prozaik

Rybeňáci

Z kniky vzpomínek Jozefa Fajmona (*1923 +2014) RYBEŇÁCI:

Tři bratři

Byli jednou tři bratři. A bylo to v Rybné …

A bylo jich původně pět, ale jeden se nevrátil z první světové války, druhý odešel do Prahy a nevrátil se z Prahy.

Nejstarší ze zbývajících třech byl člověk pracovity …

Sám se naučil noty a hrát na harmonium, na křídlovku a na štěbenec. Sám se naučil vázat knihy a vázal je krásně …

Také jako jeden z mála choval včely …

Hmotný majetek neshromažďoval, spokojoval se s tím, co měl.

A právě takovým byl i druhý bratr z těch zbývajících třech.

Vycházeli jsme spolu dobře …

Ale při jeho svérázném řešení neočekávaných událostí, bývalo jeho projevy radost poslouchat. Pronášel je češtinou devatenáctého stoleti …

Tak jednoho letního rána přišel a rozvíjel svoji řeč takto:

“Potřebuju do Poličky.”

“Copak?”

“Ale, chyt sem kůnu. Chci ji prodat.”

“Kůnu?”

“A do čehopak jste ji chyt?”

“Ale, do želez …”

“To jste se dopustil hned dvou trestných činů! Kuna je zákonem chráněná. Používat železa je zakázáno. A kožešník ji od vás nesmí koupit!”

A abych ho trochu vystrašil, dodal jsem: “ Za to ještě můžete bejt zavřenej!”

Viditelně se zarazil a pak povídá:

“Jo, a kůnu gdo zauře, když mně krade vejce?”

Povídám: “ Vychytala vám všechny myši. A měl jste chalupu plnou potkanů … Vychytala vám je! Nezasloužila si za to nejedno vejce?”

“Kůna myši chytat má …

Vejce sou moje!”

“A kdyby i snad kožešník kůži koupil, kolipak počítáte, že vám za ni dá?”

“Ale, tři sta.”

“Tak s tím nepočítejte. Nedá vám třista, ani jedno sto. Taková letní kůže je bezcenná … Nevyplatí se tam jet! Zakopejte to.”

“Snad přece … A já taky chci prodat kůže ze zajíců!”

Pro chované kralíky soustavně užíval označení zajíci.

“Kolipak těch králičích kůží máte?”

”Vokolo padesáti.”

“Za to bude snad padesát korun? Vyplatí se to tam vézt?

“Sedum za jednu!”

“Pochybuju.”

“A potřebuju vostříhat a něco koupit …”

“Tak si to jděte připravit, já k vám za chvíli přijedu.”

Do kufru mi naložil množství neodborně stáhnutých, smradlavých kůží a nestáhnutou, opelichanou kunu skalní …

V Poličce jsme si dali sraz na parkovisti.

On ostříhaný, s nakupem …

“ Tak kolik jste dostal za kunu?”

“Ale, jaks řikal …”

“A kůže?”

“Nechtěl je, že sou nekvalitní,

ale pak je vzal. Ale musel sem z nich vodřezat nožičky, uši, vocasy, a stejně mě vošidil!”

A jeli jsme domů.

Tyto cesty on oceňoval dvacetikorunou. Nikdy jsem tento bakšiš nebral.

Rozloučil se se mnou oznámením, že je azurno a že posekal znatelný kus louky, takže budou dělat vo seně.

“Dyby se zatáhlo a hnala se bouřka, tak přiď pomoct skládat do kůp, ať mně to nezmokne.”

A tak to je jedna z příhod “RYBENSKÝCH PŘÍBĚHŮ”.

Nejmladší z bratrů putoval po světě, ale domů se vracel, a jako důchodce – natrvalo.

Byl hmotně zabezpečen a také byl jediný ze všech, který po sobě zanechal potomka – syna – a tak jej miloval, že mu odevzdal vše, co měl. A ve stáři toho už měl hodně.

A jeho syn?

Asi se mu vede dobře …

(Kráceno. Text pro akci “Rodáci v PR 2022” upravil syn autora Vít Fajmon.)

p.s.

A víte o kom je řeč? Kdo je ten syn?

No přece Rybeňák tělem i duší! Nejslavnějším košíkář v kraji. Jmenuje se Pavel Buršů!