V zajetí naděje

Algenou děd mozek tlumil,

marice bez filtru hulil.

Když zmizela naděje,

jak z latríny pára,

do zdi nářku ukryl

kus Pražského jara …

Jen vydechlo století,

českým pupkem světa,

Zas nenávist lež světí,

pravdě dává pouta …

Místo armád okupantů

zvolen stádem deviantů,

straší davy rudý magor …

zas trollové totality

zašlapávaj do ulity

pravdu, vlastní názor.

Do té samé díry,

na znak dobré víry,

doplním krom ilustrací

odkaz nové generaci:

“Často končí v emigraci,

národ, který paměť ztrácí!”

Pro ty hloupé poučení:

”DĚJINY SE rády VRACÍ!”

V.F. 2022