Poselství
„Vždycky se budou rodit lidé dobří a zlí. A vždycky se najde mezi těmi takzvanými chytráky někdo, kdo se vyšplhá po zádech těch druhých a chopí se moci.
A tamti ostatní ho slepě následují. Přesto věřím, že se ubráníme, že těch dobrých je vždy většina“.
Alois Hlavatý (*1906 +2001)
V komunisty vykonstruovaném procesu (r. 1950) mu byl navržený trest smrti změněn na doživotí.
Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe.
Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál; kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění.
I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.
Úryvky z textu Karla Čapka – Od člověka k člověku (1938)
Neodporovati zlu? Odporuj zlu, nebo bys mu pomáhal! Budiž zlo trestáno, aby se nestalo pánem světa.
Karel Čapek
Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným…
T. G. Masaryk
Člověk musí bojovat proti takovému zlu, na které zrovna stačí.
Jan Palach
Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.
Václav Havel
MÉ POSELSTVÍ
Kdysi jsem vytvořil tuto olejomalbu …
Konfuciovi tímto děkuji za její nový rozměr …
VF
Děti Pusté Rybné
Děti když ve světě,
někdy se ztratí …
Do Rybné po létech,
rády se vrátí.
Daly jim sudičky,
kamenné Perníčky,
na nebi sluníčko
a jasné hvězdičky.
Cestičkou k domovu,
jdou život celičký,
vzpomínaj na dobu,
když byly maličký …
I já až ve světě
všechno se dozvím,
přijdu tou cestičkou,
všechno vám povím!
Vít Fajmon 05/2022
Ani za milion, ani na chvilku se nevzdám odkazu svých předků:
HŘBITOVNÍ RŮŽE
Vyjímá se, rostouc z hrobu
dívky do něj vložené.
Její krásu, div se světe,
nasává z ní od kořene …
Co rok voní a jak kvete!
Ruší růže klid a ticho,
lidé závisti a zloby,
jen falešně truchlící …
Svědomí své mezi hroby
ve svících tu škvařící.
Opustila tenhle svět,
dívka, sotva dospěla,
krásná, jako růže květ …
Lásky málo užila!
Milý její, dnes už kmet.
Když smrt lásku rozdělila,
krásu svou a snad i duši
dívka kvítku přidala …
Aby, až půjde tou cestou za zdí, milého růží zvítala!
Snad za tuhle lásku za hrob
se i svatí přimluvili.
Čas, ten rány zhojí …
Co zlí lidé rozdělili,
věčnost opět spojí!
VF 11/23
Rybnou já mám rád
Říkají mi Šimon,
prej mě přines čáp.
Ale já vím svý,
tak se musím smát.
S dědečkem a babičkou
mám moc dobrý vztahy.
Rybnou? Tu já miluju!
Jezdím sem až z Prahy.
Mezi skřítky na polici,
než mě škola zavolá,
musím získat k Polednici
rybenskýho hejkala.
A nakonec zprávu tajnou,
ale nesmíte se smát.
Holku mám moc krásnou …
Budu si ji brát!
Vít Fajmon
vnoučkovi Šimonovi (5 let) a “Rodákům 2022 v PR”.
V Á N O Č N Í S E N
Vrátit čas jen chvíli zpět
jako dítě vidět svět.
Dělat, co se nemůže,
vymést všechny kaluže.
Snít tak aspoň jeden den,
ten ztracenej, krásnej sen!
Přál bych si tak moc,
polibek na dobrou noc!
Být zas malíř maličký,
co nemusí vzpomínat
na dědy a babičky,
na táty i mámy,
na ty, co už nejsou mezi námi …
Mít tak jen pár let,
jako dnes znát svět!
do psaníčka Ježíškovi,
vložil bych pár vět:
“Dej Vánoce ve štěstí,
lidem dobré vůle,
zdraví, lásku s radostí
… a dodej jim víru!”
p.s. “Ještě kapra bez kostí …
… a svět ať žije v míru !”
21/12/23 VF
POVODEŇ
Když navštíví tě nepřízeň,
štěstí se ti staví zády,
plot si vzala povodeň,
není to věc vlády.
Nekřič: “Odstup Fialo!”
Nekňuč s lůzy stády!
Vždyť se tolik nestalo …
Nauč makat mladý!
VF 09/23
Dopitá
(humorný, hudební, scifi text o Rybné, pro Rybnou)
Pan Dopita zase na mol,
chytá balanc, samej blábol.
Rekre víska Borová,
U Škopka se zavírá.
Potácí se směrem Svratka,
černým lesem domů zkratka.
Pustá Rybná jeho cíl,
vzdálená je jen pár mil.
Ruší noc oplzlej zpěv,
pánem lesa cloumá hněv.
Zločin stíhá krutej trest:
Pomsta šokem – exhibice,
vynucená prohibice.
Noc o zimním slunovratu,
na rozcestí u vejvratu.
Na Dopitu padá děs,
temný síly maj tu ples!
Strašný zvuky, hrůza, běda,
zažil to už jeho děda.
Když s ním tady smejkal,
jednou v noci hejkal!
Ruší noc oplzlej zpěv,
pánem lesa cloumá hněv.
Zločin stíhá krutej trest:
Pomsta šokem – exhibice,
vynucená prohibice.
Rudý voči, strašná tlama,
vožil pažit pod nohama.
Fousy po zem a ten puch,
to je hejkal, lesní duch!
Rázem po něm sajrajt stejkal,
kalhoty měl samej vejkal.
Nezávislej Dopita,
strašná píseń dopitá.
Pomsta šokem – exhibice,
vynucená prohibice,
léčí játra, čistí plíce.
Vyprávět by moh i děd,
kdyby nebyl dávno deth …
Jak dal chlastu sbohem,
Dopita, ten bohém!
Text vznikl na počest milované obci Pustá Rybná.
Skutečnost, že se osobní setkání hlavního hrdiny s hejkalem odehrálo u zátočiny mezi Blatinou a Pustou Rybnou je nevyvratitelná, popis příběhu se může v drobných detailech lišit.
Důkazy, že oním hlavním hrdinou byl pan Dopita, však bohužel neexistují.
Vít Fajmon 2015
ODKAZ MÝCH PŘEDKŮ
Jozef Fajmon (*1923 – 2014)
Můj otec – stavitel a expert na ražbu tunelů na dopravních a vodních stavbách.
Lidový řezbář
Dlouhý Široký a Bistrozraký
Můj děda
Prozaik
Rybeňáci
Z kniky vzpomínek Jozefa Fajmona (*1923 +2014) RYBEŇÁCI:
Tři bratři
Byli jednou tři bratři. A bylo to v Rybné …
A bylo jich původně pět, ale jeden se nevrátil z první světové války, druhý odešel do Prahy a nevrátil se z Prahy.
Nejstarší ze zbývajících třech byl člověk pracovity …
Sám se naučil noty a hrát na harmonium, na křídlovku a na štěbenec. Sám se naučil vázat knihy a vázal je krásně …
Také jako jeden z mála choval včely …
Hmotný majetek neshromažďoval, spokojoval se s tím, co měl.
A právě takovým byl i druhý bratr z těch zbývajících třech.
Vycházeli jsme spolu dobře …
Ale při jeho svérázném řešení neočekávaných událostí, bývalo jeho projevy radost poslouchat. Pronášel je češtinou devatenáctého stoleti …
Tak jednoho letního rána přišel a rozvíjel svoji řeč takto:
“Potřebuju do Poličky.”
“Copak?”
“Ale, chyt sem kůnu. Chci ji prodat.”
“Kůnu?”
“A do čehopak jste ji chyt?”
“Ale, do želez …”
“To jste se dopustil hned dvou trestných činů! Kuna je zákonem chráněná. Používat železa je zakázáno. A kožešník ji od vás nesmí koupit!”
A abych ho trochu vystrašil, dodal jsem: “ Za to ještě můžete bejt zavřenej!”
Viditelně se zarazil a pak povídá:
“Jo, a kůnu gdo zauře, když mně krade vejce?”
Povídám: “ Vychytala vám všechny myši. A měl jste chalupu plnou potkanů … Vychytala vám je! Nezasloužila si za to nejedno vejce?”
“Kůna myši chytat má …
Vejce sou moje!”
“A kdyby i snad kožešník kůži koupil, kolipak počítáte, že vám za ni dá?”
“Ale, tři sta.”
“Tak s tím nepočítejte. Nedá vám třista, ani jedno sto. Taková letní kůže je bezcenná … Nevyplatí se tam jet! Zakopejte to.”
“Snad přece … A já taky chci prodat kůže ze zajíců!”
Pro chované kralíky soustavně užíval označení zajíci.
“Kolipak těch králičích kůží máte?”
”Vokolo padesáti.”
“Za to bude snad padesát korun? Vyplatí se to tam vézt?
“Sedum za jednu!”
“Pochybuju.”
“A potřebuju vostříhat a něco koupit …”
“Tak si to jděte připravit, já k vám za chvíli přijedu.”
Do kufru mi naložil množství neodborně stáhnutých, smradlavých kůží a nestáhnutou, opelichanou kunu skalní …
V Poličce jsme si dali sraz na parkovisti.
On ostříhaný, s nakupem …
“ Tak kolik jste dostal za kunu?”
“Ale, jaks řikal …”
“A kůže?”
“Nechtěl je, že sou nekvalitní,
ale pak je vzal. Ale musel sem z nich vodřezat nožičky, uši, vocasy, a stejně mě vošidil!”
A jeli jsme domů.
Tyto cesty on oceňoval dvacetikorunou. Nikdy jsem tento bakšiš nebral.
Rozloučil se se mnou oznámením, že je azurno a že posekal znatelný kus louky, takže budou dělat vo seně.
“Dyby se zatáhlo a hnala se bouřka, tak přiď pomoct skládat do kůp, ať mně to nezmokne.”
A tak to je jedna z příhod “RYBENSKÝCH PŘÍBĚHŮ”.
Nejmladší z bratrů putoval po světě, ale domů se vracel, a jako důchodce – natrvalo.
Byl hmotně zabezpečen a také byl jediný ze všech, který po sobě zanechal potomka – syna – a tak jej miloval, že mu odevzdal vše, co měl. A ve stáři toho už měl hodně.
A jeho syn?
Asi se mu vede dobře …
(Kráceno. Text pro akci “Rodáci v PR 2022” upravil syn autora Vít Fajmon.)
p.s.
A víte o kom je řeč? Kdo je ten syn?
No přece Rybeňák tělem i duší! Nejslavnějším košíkář v kraji. Jmenuje se Pavel Buršů!
Básník
Sbírka Hlučál a Šonava
Josef Fajmon (*1887 – 1990)
Můj děd – drobný zemědělec, písmák a lidový kazatel.
Básnická sbírka „Básně Josef Fajmon“.
Vzpomínka na vlastní svatbu a Křišťálový potůček.
MÍSTO U TŘÍ VOD
V úpatí Damašku, v nejnižším místě,
schází se potoky ze tří stran hbitě.
Hlučál a Šonava, od dávných věků,
vroubí tu hranice damašských vrchů.
Hlučál – ten s hlukotem, razí si cestu,
přes hrubé balvany, ke svému místu.
Je zářným symbolem tohoto světa,
po klidu, radosti, celkem je
veta.
Přes bouře, balvany valí se
dál,
s hukotem dnešní svět, do pekla bran.
Šonava zlehounka protéká,
šumí,
ona je symbolem, všech tichých v zemi.
V dávných už dobách, prameny čisté,
vesnice, smetené ve válce
lité.
Vypraví Šonava, ten svědek věrný,
o tichých vesničkách, středověk temný
Kříšťálový potůček symbol je všem:
Pamatuj člověče, na onu
zem!
Tam jenom čistota, bude se skvít,
běda těm, kteří ji nebudou
mít.
Až nepřítel ničit chtěl, by naše kraje,
vypráví z dávných dob, občanům báje:
Tam, kde tři vody, splývají v proud,
je místo záchrany, nehrozí soud…
Až zlý svět upadne, ve zmatků vir,
Smluví tři mocnáři, u tří vod,
pokoj a mír!
se narodil v Pusté Rybné, na Českomoravské vrchovině. Obci na soutoku Hlučálu, Šonavy a Křišťálového potůčku dominuje malebný vrch Damašek …
Uprostřed těžké práce na poli a hospodaření vložil svou víru v boha s obdiv ke kráse rodného kraje, prostými, srozumitelnými a varovnými slovy, do své sbírky “BÁSNĚ”.
(Pro akci “Rodáci v PR 2022” upravil text básně Vít Fajmon.)
